Válka ve Svatoslavi

Válka ve Svatoslavi

    Za osvobození naší vlasti byli umučeni. Bohumil Vařílek, býv. říd. učitel obecní školy a kronikář ve věku 42 let byl dne 24.4.1942 ubit krumpáčem v Mathauzenu, Silvestr Kratochvíl, učitel ve věku 29 let popraven 14.7.1942 v Mathauzenu a Josef  Šubrt, dělník  ve věku 45 let popraven v Osvětimi. Čest jejich památce. Z dalších odbojových pracovníků  to byl Antonín Kadlec č.p. 58, který  byl totálně nasazen do Německa odkud uprchl a skrýval se v okolí obce. V té době se v naší vesnici objevovaly  protiněmecké letáky, vybízející zemědělce k sabotování a neplnění dodávek zem. výrobků. Dokonce se jednoho dne objevil  na báni – věži kostela rudý prapor. Později zjištěno, že tuto protiněmeckou činnost prováděl Antonín Kadlec, který byl po prozrazení ilegální skupiny zatčen a odsouzen na 3 roky káznice. Z vězení však uprchl a skrýval se v obci až do koce války. V době okupace byla zajištěna rodina Karla Vildomce z č. 27, protože  jejich syn a bratr Karel Vildomec byl v té době v Anglii, kde jako pilot bojoval proti Německu.  Později po válce se vrátil. Obdobně tomu tak bylo s rodinou Stanislava Kratochvíla č. 32, jejich syn Milan Kratochvíl byl také v Anglii, odkud se rovněž vrátil. V okupaci byl dlouhou dobu nezvěstný Jan Křístel z č. 15, který rovněž měl být nasazen na práce do Německa. Jan Křístel se objevil hned po osvobození a podle jeho udání se skrýval celou dobu, tj. asi 4 roky u své sestry v Lesním Hlubokém.
    V roce 1942 byl v Praze spáchán atentát odbojovými pracovníky na říšského protektora Heidricha, kdy jel se svým průvodem v autě . Po jeho zastřelení byly prováděny po celé zemi velké razie. Němečtí vojáci  prováděli prohlídky i v naší obci, avšak bez výsledku. Dne 10. června 42 byla vypálena a do základu zbořena vesnice Lidice u Kladna, všichni muži do 15 let byli zastřelení, ženy do koncentračních táborů a děti na převýchovu do Německa.  Pod trestem smrti bylo zakázáno poslouchat zahraniční rozhlas a z radia byly odmontovány krátké vlny, aby poslech z Londýna a z Moskvy  byl znemožněn. V roce 1944  došlo i k bombardování českých měst a závodů. Z našeho nejbližšího okolí byl bombardován americkými letadly závod Kuřim, dále město Brno. Bombardování  si vyžádalo několik set mrtvých a tisíce zraněných. I naši občané byli přímo bombardování účastní, avšak jinak postiženi nebyli. V druhé polovině r. 1944 se objevili v lesích kolem vesnice sovětští partyzáni. Byli to lidé, kteří uprchli z koncentračních táborů a z nucených prací. Potřebovali oblečení, potraviny a hlavně zbraně. Někteří naši občané, přesto, že to bylo přísně zakázáno  pod trestem smrti , jim poskytovali pomoc. Zbraně  a střelivo si obstarávali v myslivnách a hájenkách a odzbrojováním protektorátních četníků. Tak kupř. velitel  čet. stanice v Deblíně, strážm. Masařík, když se vracel ze Svatoslavi do Deblína, byl v lese cestou k myslivně přepaden partyzány a odzbrojen. Partyzáni si vybudovali v lesích směrem ke Kuchyň. mlýnu 2 kryty, tak zvané bunkry. Čím více se blížila Sovětská armáda, tím více vzrůstala partyzánská činnost i jejich počet. Na území našeho katastru  byly partyzánům shazovány z letadel zbraně a zdravotní pomůcky a jeden shoz byl proveden na Haknech u druhého kříže. Na našem hřbitově  je pochován jeden člen této partyzánské skupiny – Ivana Petrovič Mandrikov, který byl zastřelen v lese zvané Cinkolky. Tato partyzánská se jednoho odpoledne dověděla, že po silnici od Deblína k Velké Bíteši budou převážení Němci sovětští zajatci. Partyzáni si na okraji lesa na německou kolonu aut počíhali a na poslední auta stříleli z jednoho kulometu a dvou samopalů ze stromů. Poslední auta byla  střelbou zapálena, několik Němců postříleno a sovětští zajatci uprchli do vesnice (tři). Tito zajatci, z nich 1 byl  těžce raněn byli převedeni k Jindř. Juránkovi, který jim poskytl jako samaritán lék. pomoc. Zraněný partyzán měl průstřel ramene a náboj mu zůstal vězet v ráně. Juránek mu náboj vyndal, ránu obvázal, po pohoštění  byli zavedeni Josefem Kučerou č.44 do krytu za partyzánskou skupinou. Občané, kteří partyzánům pomáhali, přesto, že věděli, jaký trest by je stihl, kdyby se věc prozradila.

          V obci se také vyskytli někteří lidé, kteří pomáhali něm. okupantům tím. Příkladně bratří Karel a Zdeněk Mikuláškovi, č. 117, Řepa Ant. č. 53, zřekli se české národnosti a dali se k Němcům. Tito sloužili také v německé armádě. O činnosti těchto lidí  věděla partyzánská skupina a jednoho jarního rána roku 1945 Zdenka Mikuláška, který toho času dlel  u rodičů na dovolené a jeho otce Karla Mikuláška, který sympatizoval s okupanty u domu č.131 oba zastřelili. Antonín Řepa by za svoji činnost po osvobození  odsouzen  na 15 let žaláře a po 7. letech se vrátil na svobodu. Karel Mikulášek ml. byl zajat americkou armádou a žije toho č. ve Francii.

       6.5.1945 začalo německé vojsko ustupovat od Brna. Ve dne i v noci po silnici od Deblína a Braníškova k Pánovu proudilo pěší vojsko, dělostřelectvo a tanky. Dne 8. května obsadila německá vojska obec a začala ničit veškeré vybavení, rádia,munici a další nepotřebnou výstroj aby nepřišla do rukou rudé armády.  Dne 9.května ráno v 6 hodin obsadilo německé vojsko trať Padělky, kde se zakopaly(již v dubne zde vybudovaly zákopy a kulometná hnízda, všichni schopní muži museli na tyto práce chodit aš k Velké Bíteši), toho dne byla vyhlášena kapitulace německé armády a  němci zničily veškerá těžká děla a nákladní automobily naložené proviantem protože věděli že pro ně válka končí. Hlavní vojka obec opustila před blížící se rudou armádou a zůstalo jen několik desítek vojáků. U silnice v Dlouhých dílech stála německá děla , která odstřelovala vesnici. V 7:30 hod.dostali se do vesnice od Absolinova a Moučkova mlýna sovětské jízdní a pěší hlídky( část přišla ke Svatoslavi již v noci z 8. na 9 a zakopali se v Roudníkách), které vyčistily vesnici od zbytků německého vojska. Po průzkumných hlídkách přišla do vesnice sovětská pěchota, která zaujala palebné postavení na severní a západní straně obce proti zakopaným německým vojskům. Boj trval přes 2 hodiny. Během boje němci několikrát vystřelili z děl a byli zasaženy střechy domů čp. 71, 24, 142, jako první byla vztyčena rudá vlajka na věži kostela odkud sovětští vojáci střílely ze samopalů, přitom zvony vyzváněli na počest osvoboditelů. Dva sovětské tanky střílely ze zahrady T. Koláře na ustupující kolonu na Kamentném, dále střílely i z minometů. V 10 hod., kdy se objevily ruské tanky němci ustoupili a prchali do pánovských lesů.

      V boji o obec Svatoslav padli 3 sovětští vojáci, 2 na zahradě Bohuslava Křistela  čp. 10 a třetí u domu Josefa Sekaniny čp. 155. Tito vojáci byli pochováni u pomníku padlích na návsi a po dvou měsících byli vykopáni a pohřbeni na ústředním hřbitově v Brně. Při bojích bylo zajato 21 německých  vojáků a 8 jich padlo. V lesích kolem byli roztroušeni němečtí vojáci, kteří byli během týdne za součinnosti sovětských vojáků a místního obyvatelstva zajati. V okolí bylo několik mrtvých vojáků, dále nevybuchlá munice a hlavně v Kamentých  postříleno několik  desítek koní. První práce spočívaly se zakopáváním mrtvých němců a koní přímo na místě. Nevybuchlá munice byla soustřeďována  na odlehlá místa (Písky) a tam výbuchem  ničena. Miny kolem silnice odstraňovali sovětští vojáci. Granáty a podobnou munici ničili i naší občané a v jednom případě byl při výbuchu granátu zraněn Tomáš Jebáček, č. 101.a zabit u hájenky Josef Balák z Deblína, ostatní vyvázli jen s menším zraněním.Sovětské vojsko zdrželo se v obci asi měsíc poté bylo soustředěno do výcvikových středisek.

       V této  době došla zpráva, že náš rodák Josef Jeřábek, který žil  toho času v Praze, zúčastnil se bojů na barikádách při pražském povstání proti Němcům a padl dne 5. května ve věku 36 let. Čest jeho památce! V červnu 1945 se vrátil z Anglie Karel Vildomec, kde působil za války proti Němcům jako pilot letadla v hodnosti štábního kapitána. Jeho příchod byl důstojně oslaven u pomníku padlých.

       V květnu roku 1966 navštívila obec početná skupina občanů ze Sovětského svazu, hlavně z Moskvy, kteří byli přítomni odhalení pomníku sovětského partyzána Ivana Petroviče Mandrikova na místním hřbitově.

Zdroj informací – kronika obce Svatoslav

Radek Roth